Průběh mé semestrální práce se odehrával ve třech rovinách.

První fáze obsahovala výběr tématu, kdy jsem spojila příjemné s užitečným a tím byla chůze a běh. Napokon tohoto zájmu jsem si vybrala odvětví mapování, cest a tras. Sesbírala jsem si pár map, na které jsem reagovala jednoduchými cvičeními ve formě první reakce na materiál.

Druhá rovina přešla z jednoduchých cvičení na realizaci prvotních myšlenek na velký formát fólií, které mi poskytovaly možnosti průhlednosti a překrývání přes sebe. Inspirovala jsem si linkami, které jmi pomocí chůze či běhu vygenerovala sportovní aplikace Strava. Tato druhá rovina byla klíčovou v uvědomění se, že touto cestou se ubírat nechci. A tak jsem se na delší dobu od práce odloučila. Nedokázala jsem vidět východiska.

A tak jsem přešla ke třetí fázi, která vznikla jistou náhodou. Vložila jsem si do programu Adobe Illustrator screenshoty obrazovky, na které byly znázorněny trasy, vytvořené právě chozením či běháním. Snímky se “znehodnotily” tím, že změnily svůj vzhled. Vizuálně se zdigitalizovaly. Nastal error, ve kterém jsem zhlédla potenciál. Protože jistá podoba zkratu mě doprovázela po celou dobu tvorby. Díky této situaci jsem vytvořila *virtuální prostor, který znázorňuje mou půlroční uzavřenost a stereotyp. Cestami, které jsem prošla, jsem snažila nabourat mou denní opakovanost. Celý tento prostor je situován tak, aby nebylo zřejmé kde výstavní prostor začíná a kde končí. Uprostřed se náchází video, na kterém běžím na Námestí Slobody. Video představuje vzniklý paradox v názvu místa a mém pocitu. Sice obíhám místo, které symbolizuje změnu chování společnosti z komunistické na svobodnou, avšak z mého subjektivního pohledu má momentální životní situace svobodná není. Stále jsem se vracela a vracím na místo, kde si uvědomuji, jaká je skutečnost doopravdy.

*Virtuální prostor si můžete prohlédnout kliknutím anebo v přiloženém odkazu níže.