Feels Like Home • Ester Kovaříková

Feels Like Home

Ostrava. Šumperk. Praha. To je jenom zlomek míst, na nichž jsem za svůj dosavadní život bydlela. Když jsem byla dítě, hodně jsme se s mámou stěhovali, přičemž na každém z těchto míst jsme strávili jen několik let, což bylo málo na to vytvořit si nějaké zázemí, stabilní prostředí; domov. Připadala jsem si jako nomád.

A nepřestává to ani v současnosti, kdy už jsem dávno dospělá a mohla bych si vytvořit vlastní domov; realita je ale taková, že pořád studuji a tedy si pronajímám pokojíček velký asi jako krabice od bot v centru Bratislavy, trvalé bydliště mám u táty v jihomoravské dědině Krumvíř, kde se ale zdržuji minimálně; většinou, když chci jet jakože domů, tak jedu do Mikulova za sestrou a její rodinou; mému srdci je nejblíž Praha, kde jsem žila tři roky po maturitě a když se mě někdo zeptá, odkud jsem, tak upřímně nevím jak odpovědět, vždycky říkám, že ze Šumperka, kam jsem chodila na střední, i když k tomu městu kromě zubaře už nemám v podstatě žádné vazby. Připadám si jako bezdomovec.

Na každém z těchto míst jsem vždy jedla a pila /a pořád jím a piji/ z určitých kusů nádobí, pro to dané místo typických. Některé z nich mě provází už od raného dětství, další jsou poněkud novější; některé používám doteď, některé už byly věnovány dál, jiné se poztrácely nebo nepřežily ta nesčetná stěhování… ke každému jednomu z nich se ale váže nějaký osobní příběh, vzpomínka.

A já jsem se v rámci magisterského projektu rozhodla posbírat tyto kusy nádobí, tyto příběhy a vzpomínky, a znovu je převyprávět vlastními slovy, poskládat z nich jeden velký servis, ve kterém bych měla domov vždy při sobě, ať už bych se zeměpisně vyskytovala kdekoliv.

Zdieľať

Vyhľadajte meno študenta alebo názov práce

Feels Like Home • Ester Kovaříková

Feels Like Home

Ostrava. Šumperk. Praha. To je jenom zlomek míst, na nichž jsem za svůj dosavadní život bydlela. Když jsem byla dítě, hodně jsme se s mámou stěhovali, přičemž na každém z těchto míst jsme strávili jen několik let, což bylo málo na to vytvořit si nějaké zázemí, stabilní prostředí; domov. Připadala jsem si jako nomád.

A nepřestává to ani v současnosti, kdy už jsem dávno dospělá a mohla bych si vytvořit vlastní domov; realita je ale taková, že pořád studuji a tedy si pronajímám pokojíček velký asi jako krabice od bot v centru Bratislavy, trvalé bydliště mám u táty v jihomoravské dědině Krumvíř, kde se ale zdržuji minimálně; většinou, když chci jet jakože domů, tak jedu do Mikulova za sestrou a její rodinou; mému srdci je nejblíž Praha, kde jsem žila tři roky po maturitě a když se mě někdo zeptá, odkud jsem, tak upřímně nevím jak odpovědět, vždycky říkám, že ze Šumperka, kam jsem chodila na střední, i když k tomu městu kromě zubaře už nemám v podstatě žádné vazby. Připadám si jako bezdomovec.

Na každém z těchto míst jsem vždy jedla a pila /a pořád jím a piji/ z určitých kusů nádobí, pro to dané místo typických. Některé z nich mě provází už od raného dětství, další jsou poněkud novější; některé používám doteď, některé už byly věnovány dál, jiné se poztrácely nebo nepřežily ta nesčetná stěhování… ke každému jednomu z nich se ale váže nějaký osobní příběh, vzpomínka.

A já jsem se v rámci magisterského projektu rozhodla posbírat tyto kusy nádobí, tyto příběhy a vzpomínky, a znovu je převyprávět vlastními slovy, poskládat z nich jeden velký servis, ve kterém bych měla domov vždy při sobě, ať už bych se zeměpisně vyskytovala kdekoliv.

Zdieľať

Feels Like Home • Ester Kovaříková

Feels Like Home

Ostrava. Šumperk. Praha. To je jenom zlomek míst, na nichž jsem za svůj dosavadní život bydlela. Když jsem byla dítě, hodně jsme se s mámou stěhovali, přičemž na každém z těchto míst jsme strávili jen několik let, což bylo málo na to vytvořit si nějaké zázemí, stabilní prostředí; domov. Připadala jsem si jako nomád.

A nepřestává to ani v současnosti, kdy už jsem dávno dospělá a mohla bych si vytvořit vlastní domov; realita je ale taková, že pořád studuji a tedy si pronajímám pokojíček velký asi jako krabice od bot v centru Bratislavy, trvalé bydliště mám u táty v jihomoravské dědině Krumvíř, kde se ale zdržuji minimálně; většinou, když chci jet jakože domů, tak jedu do Mikulova za sestrou a její rodinou; mému srdci je nejblíž Praha, kde jsem žila tři roky po maturitě a když se mě někdo zeptá, odkud jsem, tak upřímně nevím jak odpovědět, vždycky říkám, že ze Šumperka, kam jsem chodila na střední, i když k tomu městu kromě zubaře už nemám v podstatě žádné vazby. Připadám si jako bezdomovec.

Na každém z těchto míst jsem vždy jedla a pila /a pořád jím a piji/ z určitých kusů nádobí, pro to dané místo typických. Některé z nich mě provází už od raného dětství, další jsou poněkud novější; některé používám doteď, některé už byly věnovány dál, jiné se poztrácely nebo nepřežily ta nesčetná stěhování… ke každému jednomu z nich se ale váže nějaký osobní příběh, vzpomínka.

A já jsem se v rámci magisterského projektu rozhodla posbírat tyto kusy nádobí, tyto příběhy a vzpomínky, a znovu je převyprávět vlastními slovy, poskládat z nich jeden velký servis, ve kterém bych měla domov vždy při sobě, ať už bych se zeměpisně vyskytovala kdekoliv.

Zdieľať
ruzovej s bilym uchem vole-9160bc57

Ester Kovaříková

ester.kovarikova@gmail.com

420776204062

ruzovej s bilym uchem vole-9160bc57

Ester Kovaříková

ester.kovarikova@gmail.com

420776204062

Vysoká škola výtvarných umení v Bratislave

Katedra

Šperk, Sklo a Keramika

Ateliér

Keramika

Ročník štúdia

1.

Stupeň štúdia

Mgr.

Vedúci pedagógovia

doc. MgA. Daniel Piršč, Mgr. art. Markéta Nováková, ArtD.

Vysoká škola výtvarných umení v Bratislave

Katedra

Šperk, Sklo a Keramika

Ateliér

Keramika

Ročník štúdia

1.

Stupeň štúdia

Mgr.

Vedúci pedagógovia

doc. MgA. Daniel Piršč, Mgr. art. Markéta Nováková, ArtD.

Sleduj nás na Instagrame!

Prihlasovanie prác na akýkoľvek Prieskum je stále otvorené!

Prihlás svoju prácu dodatočne na akýkoľvek Digitálny Prieskum.