Ve své práci na téma: ZVUK radosti z tvorby, jsem se zaměřila na interakci člověka
s objektem.

Snažila jsem se dosáhnout hravosti, kterou by v nás věc vyvolala.
Také aby zároveň sama o sobě působila hravě svou barevností.
Mým cílem bylo dosáhnout menšího minimalistického dílka s jednoduchými
geometrickými tvary a dotáhnutými detaily. Možná také přiblížit dětskou bezstarostnou
radost. Vytvořila jsem tedy takovou malou zvučivou “zenovou zahrádku“.

Zhotovila jsem několikavrstvou dřevěnou podložku a na ni umístila mističky,
pod kterými se nachází malé kovové kroužky, které napomáhají pronikavějšímu zvuku,
jelikož dřevo má sklony je utlumit. Také jsem si pohrávala se samotnými tóny mističek,
které se měnily v závislosti od druhu a tloušťky materiálu. Proto jsem použila měď a mosaz,
každá z nich při úderu zní odlišně a také se liší jejich barevné vlastnosti.
Vytvořila jsem v podstatě svou vlastní stupnici. Každá mistička má svůj vlastní prvek
na tyčce, který ji upevňuje na svém místě, ale zároveň má stále možnost se pohybovat
ze strany na stranu a zvučit.

Paličky, kterými se o misky zvoní jsou ve tvaru trubiček, jedna z mosazi a druhá z mědi.
Ty jsem zavěsila na mé archivní struny z kytary, na kterou jsem na základní škole hrála,
vytvořila jsem tedy nový hudební nástroj pomocí starého, na který již nehraji.
Výsledkem jsou šperky na krk, které se v okamžiku stanou součástí hudebního nástroje.

Celý vizuál je barevně kombinován, aby působil příjemně a lákal člověka, aby si
vyzkoušel ,,jak to vlastně zní?“