deformity • Nicola Horečková

deformity

Když jde o nás, nevidíme jasně, neustále se na sebe díváme skrze prsty, s určitou sebekritikou. Jsme nespokojení a zaměřujeme se hlavně na nedokonalosti. 

,,Dítě nepřijde na svět s negativním vztahem ke svému tělu. Tělo se po narození stává nejdříve zdrojem pozitivních zážitků. Negativní hodnocení sebe sama si vytváříme později. Přirozeností člověka je srovnávání se s okolním prostředím a lidmi. Často tak naráží na rozpor mezi ideálním vzorem a skutečností. Tato konfrontace se může odrazit ve zkresleném vnímání vlastního těla a člověk se zaměřuje na svou postavu až kriticky subjektivně.

Šperky, které jsem vytvořila poukazují na toto naše “deformované” smýšlení o sobě samých. Toto zkreslení je ztvárněno v podobě přívěsku, brože, zkrátka věci, kterou si neustále nosíme v sobě / na sobě, je naší součástí, tváří se nenápadně, “učesaně” a skrývá do normálních tvarů, které nás matou, a proto je těžké vidět realitu, kterou máme přímo před sebou.  

Ve své práci jsem využila zrcadlo a zvětšovací čočky. Neopomněla jsem ani schopnost kovu, který při důkladném vyleštění funguje na principu zrcadla. Vrstvila jsem na sebe materiály, které mají schopnost odrážet realitu, jako například plexisklo. Člověk má možnost interakce se samotným objektem, obraz se při pohybu různě mění a deformuje. Je třeba se k samotné realitě nějakým způsobem propracovat přes vrstvy, které ji zahalují. 

Zdieľať

Vyhľadajte meno študenta alebo názov práce

deformity • Nicola Horečková

deformity

Když jde o nás, nevidíme jasně, neustále se na sebe díváme skrze prsty, s určitou sebekritikou. Jsme nespokojení a zaměřujeme se hlavně na nedokonalosti. 

,,Dítě nepřijde na svět s negativním vztahem ke svému tělu. Tělo se po narození stává nejdříve zdrojem pozitivních zážitků. Negativní hodnocení sebe sama si vytváříme později. Přirozeností člověka je srovnávání se s okolním prostředím a lidmi. Často tak naráží na rozpor mezi ideálním vzorem a skutečností. Tato konfrontace se může odrazit ve zkresleném vnímání vlastního těla a člověk se zaměřuje na svou postavu až kriticky subjektivně.

Šperky, které jsem vytvořila poukazují na toto naše “deformované” smýšlení o sobě samých. Toto zkreslení je ztvárněno v podobě přívěsku, brože, zkrátka věci, kterou si neustále nosíme v sobě / na sobě, je naší součástí, tváří se nenápadně, “učesaně” a skrývá do normálních tvarů, které nás matou, a proto je těžké vidět realitu, kterou máme přímo před sebou.  

Ve své práci jsem využila zrcadlo a zvětšovací čočky. Neopomněla jsem ani schopnost kovu, který při důkladném vyleštění funguje na principu zrcadla. Vrstvila jsem na sebe materiály, které mají schopnost odrážet realitu, jako například plexisklo. Člověk má možnost interakce se samotným objektem, obraz se při pohybu různě mění a deformuje. Je třeba se k samotné realitě nějakým způsobem propracovat přes vrstvy, které ji zahalují. 

Zdieľať

deformity • Nicola Horečková

deformity

Když jde o nás, nevidíme jasně, neustále se na sebe díváme skrze prsty, s určitou sebekritikou. Jsme nespokojení a zaměřujeme se hlavně na nedokonalosti. 

,,Dítě nepřijde na svět s negativním vztahem ke svému tělu. Tělo se po narození stává nejdříve zdrojem pozitivních zážitků. Negativní hodnocení sebe sama si vytváříme později. Přirozeností člověka je srovnávání se s okolním prostředím a lidmi. Často tak naráží na rozpor mezi ideálním vzorem a skutečností. Tato konfrontace se může odrazit ve zkresleném vnímání vlastního těla a člověk se zaměřuje na svou postavu až kriticky subjektivně.

Šperky, které jsem vytvořila poukazují na toto naše “deformované” smýšlení o sobě samých. Toto zkreslení je ztvárněno v podobě přívěsku, brože, zkrátka věci, kterou si neustále nosíme v sobě / na sobě, je naší součástí, tváří se nenápadně, “učesaně” a skrývá do normálních tvarů, které nás matou, a proto je těžké vidět realitu, kterou máme přímo před sebou.  

Ve své práci jsem využila zrcadlo a zvětšovací čočky. Neopomněla jsem ani schopnost kovu, který při důkladném vyleštění funguje na principu zrcadla. Vrstvila jsem na sebe materiály, které mají schopnost odrážet realitu, jako například plexisklo. Člověk má možnost interakce se samotným objektem, obraz se při pohybu různě mění a deformuje. Je třeba se k samotné realitě nějakým způsobem propracovat přes vrstvy, které ji zahalují. 

Zdieľať
nicolahoreckova-84d5591b

Nicola Horečková

Nicola.H@seznam.cz

nicolahoreckova-84d5591b

Nicola Horečková

Nicola.H@seznam.cz

Vysoká škola výtvarných umení v Bratislave

Katedra

Šperk, Sklo a Keramika

Ateliér

Ateliér S+M+L_XL – KOV A ŠPERK

Ročník štúdia

3.

Stupeň štúdia

Bc.

Vedúci pedagógovia

prof. Karol Weisslechner akad. arch., Mgr. art. Kristýna Španihelová, MgA Matúš Cepka

Vysoká škola výtvarných umení v Bratislave

Katedra

Šperk, Sklo a Keramika

Ateliér

Ateliér S+M+L_XL – KOV A ŠPERK

Ročník štúdia

3.

Stupeň štúdia

Bc.

Vedúci pedagógovia

prof. Karol Weisslechner akad. arch., Mgr. art. Kristýna Španihelová, MgA Matúš Cepka