Pozoruji sám sebe na dvou místech. Sedím ve starém křesle, ale přehodil jsem ho dekou, trochu smrdělo plísní. Na hnědočerveném stolku s vratkými nohami mám kávu. Přečtu pár stránek a uvědomuji si tíhu kabátu na ramenou. Je mi trochu ouzko, rád bych Ti napsal, ale už by to bylo podruhé tento den. 

–

Sedím v pokoji, stojím poprvé skutečně na podložce. Brečím, radiátor hřeje, okna jsem vyndal z pantů, abych viděl: Včelín mohutně hoří. Vše podléhá plamenům, oblohu už zabarvily.